Žena a hřích?

Když jsem si zhruba před týdnem už po několikáté pouštěl film Kladivo na čarodějnice, velmi dobře už jsem znal úvodní slova:  “Skrze ženu přišel na svět hřích. Žena je hřích. Lůno ženy je brána do pekla.” Tento výrok je celkem pěkným kondenzátem středověkého nazírání na ženu z perspektivy katolického duchovenstva. A je to celkem pochopitelné, když kluk i dnes vlítne na kněžskou dráhu, celibát si brzy začne vybírat svoji daň, protože přírodě se v určitých věcech nedá poručit. Vědomí muže, že nebude moci rozšiřovat svůj genetický kód zatímco jiní ano, jej naplňuje celkem přirozeně frustrací, se kterou se musí vypořádat. To lze v podstatě dvěma způsoby: buďto tím smírčím, vpravdě křesťanským, kdy se kněz snaží prostřednictvím rozjímání a meditace nahromaděnou hrubou energii v 1. čakře dostat do čaker vyšších, a může ji tak zužitkovat k velmi prospěšné činnosti, jako např. Tomáš Halík, jehož činnost je v mnoha ohledech příkladná, nebo jde o nějakou formu úniku – ať už se jedná o zálibu v enormí konzumaci jídla (všichni jistě známe ty obtloustlé kněze a mnichy z různých filmů, obrazů…), sebepoškozování – flagelantství, kdy se muž bičuje, kdykoliv pomyslí na ženu, nebo vnímání svého duchovního statutu jako něčeho vznešeného a vyššího, než jací jsou běžní lidé. Všechny tyto formy úniku pak provází v různé míře nevraživost či nenávist k ženám.

Těžké bombastično alias Nightwish

Nightwish

Švédsko je v pohodě. In Flames, Opeth, Dark Tranquility… proč ne. Civilní, zběsilé, rozvláčné, vyřvané, ale celkem lidské. V Norsku zase Dimmu Borgir rozvíjejí svoji představu o milosrdném a dobrotivém Ďáblu, který jednou stejně porazí zlého a špatného křesťanského Boha. Ideově trochu pohlupavé, ale muzika je to celkem dobrá. Ale ve Finsku je problém. Nevím jestli je to tím, že – jak sami Finové říkají – ve Finsku nic není a pro turistu neexistuje důvod tam jezdit, nebo jestli jsou Finové od přírody národem hudebních magorů s vytříbeným citem pro kýč, ale každopádně to, co v poslední době předvádí Children of Bodom a hlavně Nightwish, je vážně trochu přehnané. Soudím tak podle jejich posledních desek Blooddrunk (CoB) a Dark Passion Play (Nightwish).

Má exorcismus smysl?

Do vlaku si na čtení občas vezmu leccos. Zpravidla však Pevnost, Respekt nebo nějaké noviny, ridčeji taky Spark. Ovšem když jsem v trafice na nádraží uviděl titulní stranu časopisu Epocha s mnichem zahaleným v kápi a s růžencem v rukou a nějakými nápisy stran exorcismu, neodolal jsem a časopis jsem si koupil. Aspoň bude sranda, když už nic, pomyslel jsem si a jak se vlak rozjel k Brnu, obrátil jsem bezváhání na hlavní téma čísla a začal jsem číst.

Bible v mp3

Třetího dne, když minula Neděle Vzkříšení, se Franciscus Řeka, jehož jméno znamená osočovaný z rádobyprotestantismu, coural internetem a natrefil na celou Bibli, poklad nad poklady, ke stažení v mp3 z rapidsharu. Ihned ji stáhl a vyslechl. A třebaže byla dosti zestručnělá, pořád mu přišla jako velmi dobrý materiál  pro ty, kdož o Bibli a její látce neví zhola nic a chtějí se o ní něco dozvědět méně bolestivou cestou než čtením obtížně pochopitelného biblického textu. Dalším pozitivem bylo, že ji namluvili známí herci, například Radovan Lukavský nebo Marek Eben. Bez dalších zbytečných řečí na ni hodil tento odkaz:

http://rapidshare.com/files/187614364/bible48.rar

Laco Meliško, aneb soužití různých etnik je děsná sranda

Pana Meliška alias Krále Šumavy není třeba představovat. Stačí zadat jeho jméno do googlu nebo na youtube a informací máte víc než dost. Tato postava je opředena tolika legendami, že může směle konkurovat “skutečným” celebritám (i když, co vlastně znamená slovo celebrita, je sporné). Tento alkoholik, který sdílí sídlištní byt v Prievidze na Slovensku s ženou romského původu a jejich přiblblým synem, nahráván pravděpodobně s některým ze sousedů, svým opileckým blábolením a nadáváním proslul po celém slovenském a taky českém netu.

Co nového v NPD

Když jsem se tak toulal po netu, natrefil jsem na zajímavé informace – zde a zde - ohledně německé krajně pravicové strany NPD, která podle mého názoru slouží za vzor tuzemské Dělnické straně. Jsou tu totiž četné paralely: je rovněž napojená na neonacistická uskupení a současně se snaží do sebe zahrnout i umírněnější pravičáky. Ovšem narozdíl od DS zaznamenala, především v zemích bývalého východního Německa značný volební úspěch. Je jasné, že k ní i česká pravičácká obec vzhlíží jako ke vzoru, příkladu hodném následování a nějaké ty formy vzájemného bratříčkování jistě taky probíhají. Jenomže není všechno zlato, co se třpytí a velký vzor má svoje chyby, o kterých “alternativní” a “politicky nekorektní” weby – jak se hrdě nazývají – raději mlčí.

Vikingové jako barbaři, plenitelé a zoufalci

Ano! Usoudil jsem, že přišel čas, aby bylo prolomeno tohle romantické tabu. Je zajímavé, že se tento lid severu usadil ve všeobecném povědomí jako bájní hrdinové ze severu, odvážní, silní, nordičtí, árijští, správní chlapi, co se umí rvát, dbalí cti a jak to u pitomě romanticky smýšlejících mozků bývá, zahalení mlhou jakési vznešenosti. V následujících odstavcích se pokusím tímhle mýtem trochu zatřást.

Farcold: airsoft jako nástroj příběhu

Díky týmu Falcon za skvěle strávený den. Kdo si myslel, že největší zábavy lze na airsoftu dosáhnout vlastněním nabušené elektriky a sypáním kulí na všechny strany, je v hluboké iluzi. Na téhle manuálkové akci o frenetické bitvy nouze rozhodně nebyla. A nutno dodat, že šlo o daleko více než jen o ně.

Chuligáni a bordel za každou cenu. Proč?

Při pondělních excesech baníkovců  se mi hlavou honilo několik myšlenek, které jsem vložil do následujícího článku.

Call of Duty 4: Modern Warfare

Tak se tato legendární pařba dostala i ke mně. V několika následujících odstavcích se pokusím vystihnout příčinu toho,  proč mě na několik dnů takřka cele pohltila. Jinak regulérní recenzi naleznete zde.