“Metapolitika” a pravičácký newspeak

Pojďme si povědět něco k tomuto podivnému termínu, který se v poslední době tak náhle objevil v jazyce českých pravicových webů. Společně s okruhem dalších slov  na těchto webech používaných (např. židobolševický, demoliberální, multikulti a mnoho dalších) tvoří v podstatě už celkem stabilní variantu našeho jazyka, kterou bychom mohli nazvat “pravičácká čeština” která se postupem času jakýmsi vlastním samopohybem stále více vyhraňuje oproti jiným variantám (jazyk hovorový, spisovný, regionální a sociální dialekty apod.).  Proč o celé věci hovořím? V podstatě kvůli tomu, že lidé kolem těchto webů rovněž často obviňují mainstreamová média z vytváření newspeaku – tedy že  média nenápadně přizpůsobují jazyk své ideologii (viz Orwell – 1984). Ironií celé věci však je, že i oni sami už o této a jiných věcech hovoří svého druhu newspeakem, ovšem tím svým, který jim připadá správný, o kterém ani jako o newspeaku neuvažují, ale vlastně je ideologicky implicitně podbarvený mnohem více než jazyk oficiálních médií, který, když už nic jiného, budí zdání toho, že usiluje o významovou neutralitu. Na celé věci vlastně není nic zvláštního, protože ideologie má vždy tendenci přizpůsobovat jazyk svým potřebám, stačí si uvést příklad z nedávné minulosti, kdy noviny jenom hýřily takovými výrazy jako norma, soudruh, úderník, západní kapitál, imperialismus, tábor míru apod. o kterých dneska už lidi mé generace často ani neví.  Je ovšem zajímavé a docela komické sledovat lidi jak spílají svým newspeakem médiím do nejhorších jmen za to, že ta vytváří newspeak.

Něco málo k rasám a kulturám

Nepopírám existenci lidských ras, jakkoliv je tento pojem vágní a sprofanovaný. Ovšem nesouhlasím s tím, že prostá příslušnost jedince k určité rase by mu apriori měla přidělovat určitá privilegia či práva na něco a příslušnost jiného k jiné rase by mu je měla odpírat. S tím nesouhlasím. Lidstvo se může vyvíjet pouze na základě mutací v genofondu, pouze pestrost a rozmanitost zabrání degeneraci a šíření a množení dědičných nemocí a vad. Vždyť si vezměte třeba ta přešlechtěná psí plemena: při pohledu na dnešního dalmatina by člověk stěží uvěřil, že to ještě před pár staletími byl bojový pes, krvelačná bestie. Dneska je to přítulný bambula, jehož štěňata se často rodí s dědičnými vadami. Podobně je to s německým boxerem a jinými. Podobný osud čeká taky všechny ty bojová plemena současná: pitbully, rotvajlery… A připadá mi že i naše lidské evropské plemeno je jaksi degenerované – byli jsme krvelačné bestie, pronikali za moře, rvali se mezi sebou, s Araby, vyrajbovali jsme Indiány… a dneska jsme takoví usedlí bambulové, moc se nemnožíme, zatímco jiná plemena – žlutí asiaté, Indové a Arabové a černoši – vykazují agresivitu, rozvoj, množí se a pronikají všude možně i do našich krajů.

Rusko? No potěš nás pánbů…

Když v roce 1989 padl bolševický režim, naše země se přeorientovala na Západ, ostatně kulturně tam patříme tak jako tak, nehledě na to, že už při pohledu na mapu Evropy se dá odtušit, že největší ekonomická vazba Česka je na Německo. O této vazbě jsme se mohli přesvědčit v posledních několika měsících hospodářské krize, kdy bylo pěkně vidět, jak je náš ekonomický růst zavislý na němckých poměrech. Kdyby Němci proti nám něco měli, mohli by nám to dát najevo velmi tvrdě, protože by naše hospodářství během krátké doby zpřetrháním vazeb dokázali hodně poškodit. To se však neděje a protože jsme společně v EU a NATO, se to ani v blízké budoucnosti dít nebude.

Politicky nekorektní článek

Dnes slavím výročí Husova upálení. Když tedy dneska slavím výročí smrti Mistra JANA HUSA, rozhodl jsem se celou tu slávu odlehčit trochou politicky nekorektního humoru. Před lety vyšel na altermediích článek s názvem Jan Hus – kněz a vlastenec. Na můj vkus příliš politicky korektní, proto vám zde nabízím jeho převyprávěnou a věřím že o dost zábavnější verzi.

Íránci stále “milují” islámskou revoluci

Na úvod jedno přirovnání: pan Novák žije se svojí ženou v rodinném domku. Má rád pevný řád a drakonické tresty. Proto svoji manželku a děti pod nejrůznějšími záminkami bije, nadává jim do kurev, ničí zařízení domácnosti. Jeho sousedi, zrovna když se chystá s pomocí kuchyňáku zjistit, jak vypadá takové krvacení manželčina předloktí, se rozhodnou, že se podívají, co se to v tom domě děje. Když se však pana Nováka jeden z nich zeptá, co má ten nářek, rány a křik znamenat, ten na něj zařve, ať se nevměšuje do vnitřních záležitostí jeho domácnosti a třískne dveřma. “Á, kde jsme to skončili?” řekne spíše sobě samému, vezme kuchyňák a jde na věc.

(ne)dotknutelná pravopisná norma

Mezi českým lidem panuje jakási, dosti mylná představa, že jazykověda má jediný úkol, a sice ten, že zkoumá to, jak se správně píše, a střeží pravopis jako oko v hlavě. To je představa na hony pravdě vzdálená. Když někdo navrhne pravopisnou reformu, většina národa bude do krve bránit ten stávající, přestože je tam děsná fůra zbytečností a každý z nás s tím má občas problémy, žejo, nevíme, kam vrtnout čárku, s jakým y/i a s/z se něco píše…

Žena a hřích?

Když jsem si zhruba před týdnem už po několikáté pouštěl film Kladivo na čarodějnice, velmi dobře už jsem znal úvodní slova:  “Skrze ženu přišel na svět hřích. Žena je hřích. Lůno ženy je brána do pekla.” Tento výrok je celkem pěkným kondenzátem středověkého nazírání na ženu z perspektivy katolického duchovenstva. A je to celkem pochopitelné, když kluk i dnes vlítne na kněžskou dráhu, celibát si brzy začne vybírat svoji daň, protože přírodě se v určitých věcech nedá poručit. Vědomí muže, že nebude moci rozšiřovat svůj genetický kód zatímco jiní ano, jej naplňuje celkem přirozeně frustrací, se kterou se musí vypořádat. To lze v podstatě dvěma způsoby: buďto tím smírčím, vpravdě křesťanským, kdy se kněz snaží prostřednictvím rozjímání a meditace nahromaděnou hrubou energii v 1. čakře dostat do čaker vyšších, a může ji tak zužitkovat k velmi prospěšné činnosti, jako např. Tomáš Halík, jehož činnost je v mnoha ohledech příkladná, nebo jde o nějakou formu úniku – ať už se jedná o zálibu v enormí konzumaci jídla (všichni jistě známe ty obtloustlé kněze a mnichy z různých filmů, obrazů…), sebepoškozování – flagelantství, kdy se muž bičuje, kdykoliv pomyslí na ženu, nebo vnímání svého duchovního statutu jako něčeho vznešeného a vyššího, než jací jsou běžní lidé. Všechny tyto formy úniku pak provází v různé míře nevraživost či nenávist k ženám.

Těžké bombastično alias Nightwish

Nightwish

Švédsko je v pohodě. In Flames, Opeth, Dark Tranquility… proč ne. Civilní, zběsilé, rozvláčné, vyřvané, ale celkem lidské. V Norsku zase Dimmu Borgir rozvíjejí svoji představu o milosrdném a dobrotivém Ďáblu, který jednou stejně porazí zlého a špatného křesťanského Boha. Ideově trochu pohlupavé, ale muzika je to celkem dobrá. Ale ve Finsku je problém. Nevím jestli je to tím, že – jak sami Finové říkají – ve Finsku nic není a pro turistu neexistuje důvod tam jezdit, nebo jestli jsou Finové od přírody národem hudebních magorů s vytříbeným citem pro kýč, ale každopádně to, co v poslední době předvádí Children of Bodom a hlavně Nightwish, je vážně trochu přehnané. Soudím tak podle jejich posledních desek Blooddrunk (CoB) a Dark Passion Play (Nightwish).

Vikingové jako barbaři, plenitelé a zoufalci

Ano! Usoudil jsem, že přišel čas, aby bylo prolomeno tohle romantické tabu. Je zajímavé, že se tento lid severu usadil ve všeobecném povědomí jako bájní hrdinové ze severu, odvážní, silní, nordičtí, árijští, správní chlapi, co se umí rvát, dbalí cti a jak to u pitomě romanticky smýšlejících mozků bývá, zahalení mlhou jakési vznešenosti. V následujících odstavcích se pokusím tímhle mýtem trochu zatřást.

Chuligáni a bordel za každou cenu. Proč?

Při pondělních excesech baníkovců  se mi hlavou honilo několik myšlenek, které jsem vložil do následujícího článku.