Nacionální socialismus v Severní Koreji

Severní Korea je často označovaná jako “stalinistický skanzen”, popř. “orwellovský stát”. Novináři, kteří toto označení používají si mnohdy ani neuvědomují, jak jsou ta pojmenování výstižná. Pochopitelně, podle tradic zachovávání stupidity se na diskusních fórech vždycky objeví někdo, kdo začne říkat cosi o tom, že to jsou lži, že život v NK je jedna radost, pokud je diskutující bolševik staršího data, zmíní i to, že tam v roce 198x byl, a že to není žádná hrůza, jak se nám západní zaprodanci snaží namluvit.

Na youtube byl pod jedním videem o NK komentář v angličtině, jehož český překlad by mohl znít: “Obdivuji vůdce Severní Koreje! Jediní, kteří neohnuli hřbet před židovsko-americkou mašinérií!”. To je velmi úsměvný okamžik, když přihlédneme k tomu, že ideologie severokorejské Strany Práce vychází z marxismu-leninismu, hlavními spojenci NK byly komunistická Čína a Sovětský Svaz. Tedy, židobolševici, kam se podíváš, chtělo by se říci. 

Jenomže časy se mění, a to i v tak zdánlivě neměnném státě, jako je Severní Korea. Po ekonomickém kolapsu a rozpadu SSSR, v době, kdy se Čína začínala otevírat světu a zvolna přecházela k dnešnímu komunismu bez komunistů, či kapitalismu bez demokracie, se internacionální socialismus v NK stal socialismem nacionálním. Kim Il-song (častěji, avšak nesprávně podle ruské transkripce Kim Ir-sen) a po něm jeho syn Kim Čong-il zformulovali učení Juche (český přepis Čučche), které se stalo novou ideologickou základnou pro další fungování režimu a postupně nahradilo stalinský komunismus.

Na wikipedii se dočtete, že slovo čučche znamená doslova “hlavní část”, často se také překládá jako “absolutní soběstačnost”. Má tři hlavní teze: nezávislá politika – nezávislá na akcích a záměrech okolních států a velmocí, ekonomická soběstačnost a sebeobrana ve vojenské politice. Výsledkem této doktríny je izolovaný stát se čtvrtou nejpočetnější armádou na světě, až 40% obyvatel ohrožených hladomorem a ona ekonomická soběstačnost vyústila v závislost na humanitární pomoci. Jinak se NK ekonomicky realizuje výrobou a prodejem zbraní, zejména do Pákistánu a Sýrie, nad kterým Čína jakožto formální spojenec přimhuřuje oči. Jsou také zprávy o výrobě a pašování heroinu do Číny. 40-70% procent humanitární pomoci nedostanou chudobní obyvatelé venkova, nýbrž armáda.

Zemědělství je na úrovni doby před zelenou revolucí, hlavním důvodem je nedostatek ropy a strojního vybavení, které jsou pro moderní zemědělství nepostradatelné. Proto je severokorejské zemědělství nevýkonné, nedokáže uživit všechny své obyvatele stejně dobře, a tak je část obyvatelstva ohrožována hladomorem. Když vidíte na youtube videa s názvy “the truth about nort korea” a podobně, která se tváří, že v NK žádný hladomor není a že to jsou lži, nenechte se unést prvním dojmem. Režim totiž ukazuje vždy jen to, co chce, abyste viděli. Nedozvíte se o kastovním rozdělení obyvatelstva podle třídního původu. Přitom toto rozdělení rozhoduje o tom, kdo bude mít jaký život, kdo dostatne jaké vzdělání a kdo získá jaké společenské postavení.

Severokorejský režim dělí obyvatelstvo do tří skupin, které jsou dále rozděleny do dalších asi 52 podskupin. Tyto tři hlavní skupiny by se daly označit jako loajální – ke které přináleží severokorejská elita a armáda, nespolehlivá – kterou tvoří většina obyvatel pracujících v průmyslu a službách, a zavržená – ti, kteří pracují většinou v zemědělství, živí elitu a mají nejhorší životní perspektivu, ti, kteří v 90. letech umírali hlady. Prostupnost tohoto systému je velmi omezená a když už, tak směrem dolů. K zavrženým náleží také oněch odhadovaných 300 000 osob internovaných v koncentračních táborech, oficiálně označovaných jako kwan-li-so. Na základě svědectví uprchlíků (která si můžete přečíst např. v knize The Hidden Gulag, od Davida Hawka, který mj. dokumentoval i Kambodžská vražedná pole) a satelitních fotografií je známo nejméně 14 koncentračních táborů, z nichž nejznámější je tábor č. 15 Yodok – podle svědectví yodockých uprchlíků vznikl muzikál Yodok Stories a o procesu jeho vzniku byl natočen dokumentární film, ke shlédnutí zde; dále tábor č. 22 Haengyong, jehož někdejší velitel, který ze země emigroval, hovoří o plynových komorách a pokusných laboratořích, kde jsou vězni “testováni”, rozuměj zabíjeni různými jedovatými plyny, a “vědecky sledováni”; a také tábor č. 18 Bukchang.

Tato zařízení nejsou pouhými shromaždišti nepřátel režimu, probíhá zde otrocká práce. součástí táborových komplexů jsou často uhelné doly, doložen je i jeden zlatý důl, zemědělské statky, továrny na různé spotřební zboží. Např. v táboře Bukchang se vyrábí až 40% potravin vyrobených v celé provincii Pyong-an, ve které se toto zařízení nachází. Značná část zboží, které severokorejská elita a střední třída používají, je vyrobena rukama otroků žijících s minimem jídla v táborech, kde je na denním pořádku mučení, veřejné popravy, a nikdy nekončící brutální násilí, které probíhá i bez jakýchkoliv záminek. Dozorci jsou instruováni, aby s vězni nezacházeli jako s lidskými bytostmi, protože právě tito vězni – včetně dětí, jsou nepřátelé režimu a nesou vinu za to, že Severní Korea je v izolaci a ekonomické zaostalosti. Do koncentračního tábora se dá dostat za cokoliv, za poslech jihokorejského rádia, za přechovávání protirežimních materiálů, za četbu zakázaných knih… nebo třeba jenom za to, že někdo má podezření, že se něčeho takového daný člověk dopouští.

Jestliže hlavní město Pchjongjang je výstavní skříní režimu, kde žije elita, kde se lidé smějí, tančí a uctívají Velkého vůdce a Dahého vůdce za skvělý život, který jim nadělují, tedy jakýmsi severokorejským nebem, pak pracovní tábory jako Yodok nebo Bukchang jsou režimním peklem, kde končí ve věčném zatracení všichni ti, kteří nesouhlasí, pochybují, nebo prostě za to, že se někdo z jejich rodiny před třemi a více dekádami provinil proti režimu. Mnoho vězňů tak ani neví, za co byli do koncentráku posláni. Mnoho vězňů se v koncentračních táborech rodí, dospívá a umírá, aniž by vůbec poznali svět za elektrickými ploty. Děje se to v táboře Yodok, v tzv. zóně totální kontroly, kam jsou vězni posíláni na doživotí i se svými rodinami a odkud se lidé prostě nevracejí. Jednomu se podařilo uniknout a díky němu o tom víme. Při deportacích do těchto lágrů je uplatňován princip kolektivní viny, což znamená, že kromě provinilce je s ním poslána jeho rodina a často i rodiny, které s ním sousedí, podle tzv. principu pětidomí. Dále je uplatňován princip, který bychom mohli nazvat princip dědičného hříchu, kdy je provinění trestáno ještě ve třetí generaci, což znamená, že za protirežimní činnost trpí ten, který se jí dopustil, jeho děti a jeho vnuci a současně celá jeho rodina a sousedé. Výsledkem je, že se všichni severokorejci neustále navzájem kontrolují a vznik nějaké organizované disidentské činnosti je prakticky nemožný. Ti, kteří jsou z koncentráků propuštěni, musí podepsat přísahu, že nikdy nevyzradí nic o těchto zařízeních a životě v nich.

A tak, zatímco v Severní Koreji probíhá regulérní holocaust, okolní svět mlčí a přihlíží. Uprchlíci, kterým se po strastiplné a nebezpečné cestě, podaří dostat do Jižní Koreje, podávají neustále se množící svědectví, před kterými si ostatní jen zacpávají oči a uši. Kromě kastovního systému na základě třídního původu je také uplatňován rasismus, kdy jsou ne-korejci chápáni jako méněcenní lidé a jestliže korejská žena otěhotní s ne-korejcem, je donucena k potratu. To se děje hlavně těm ženám, které s převaděči uprchnou do Číny. Tam se z převaděčů vyklubou obchodníci s lidmi, kteří ženy prodají svým čínským klientům. Hodně Číňanů v poslední době si tímto způsobem pořizuje manželky protože v důsledku politiky jednoho dítěte je v některých oblastech Číny málo žen. Ovšem, na korejské uprchlíky jsou vypisovány odměny, takže v Číně žijí v neustálém ohrožení, že budou dopadeni a vráceni zpět do Severní Koreje. Když se toto stane Korejce, která otěhotněla s Číňanem, je donucena k potratu, nebo je dítě po porodu přímo před ní usmrceno.

Severní Korea je zemí, jejíž vládce je národu dobrotivým i krutě trestajícím bohem. Má své nebe i svá pekla. Svět lidí, kteří v ní žijí, je omezen jejími hranicemi. Je to země, ve které pobíhá regulérní holocaust, i právě teď ve chvíli, kdy čete tento článek. A stejně jako o tom nacistickém, i o tomto severokorejském různí srabi říkají, že není. Severokorejský režim sice vychází z marxismu, ale snoubí v sobě prvky jak bolševické, tak nacistické, propojené i s praktikami z dob feudalismu. Je to krystalicky čistá diktatura, které jde o jediné: zachovat sebe samu za každou cenu. Severní Korea je největším vězeňským táborem na světě. Ale co je důležité! Není jím proto, že by byla komunistická, fašistická, či konzervativní. Je jím prostě proto, že je autoritářská. Takto pro většinu lidí končí všechny autoritářské sny – v bídě, hladu, vězení, izolaci a v nemožnosti cokoliv změnit. Až zase někomu budete vykládat o potřebě internovat cikány do převýchovných lágrů, vzpomeňte si na Yodok. Až budete zase volat po nástupu nějaké strany národních spasitelů, vzpomeňte si na Kim Čong-ila, vždyť ten byl jako národní spasitel uctíván.

My máme to štěstí, že v Severní Koreji nejsme. Máme celou řadu možností, jak svoji svobodu obhajovat, jak za ni bojovat, jak bránit našim vládcům v tom, aby se z nich stali Kim Čong-ilové. Máme to, za co by celé zástupy severokorejců daly svůj život. Za svobodu se musí bojovat neustále a v současném státním zřízení k tomu máme ty nejlepší podmínky. To, že jich nevyužíváme, a jenom blbě žvaníme na fórech, to je naše vlastní zhovadilost. Pamatujte na Severní Koreu, aby její hrůzy jednou nepřišly i k nám. Při současné situaci nezbývá než doufat, že třetí z dynastie Kimů bude mít zájem a dost sil na to, aby pomohl změnit současný severokorejský hrůzostát v lepší místo pro život.

Odkazy jinam:

North Korean Killing Fields – dokument o severokorejských koncentračních táborech.
Seven Days in North Korea – novější snímek Davida Plutha, který navštívil NK jako turista, byl v Pchjongjangu a Kesongu.
Welcome to North Korea – dnes již klasický dokument o návštěvě Severní Koreje.
Jang Jin-Seong: Selling My Daughter for 100 won – rozhovor s někdejším “dvorním básníkem” Kim Čong-ila, který emigroval a vydal sbírku básní o životě v Severní Koreji.
North Korea – Suspicious Minds – dokument bbc, tradiční potěmkinovská turistická návštěva.
Escaping North Korea – dokument bbc o emigraci ze Severní Koreje
What I Saw in North Korea and Why it Matters – přednáška amerického jaderného fyzika o pobytu v Severní Koreji a jejím jaderném programu.