Zákaz není řešení

Sebrat a zakázat. Řešení problémů, které se v historii mnohokrát ukázalo jako zcela neúčinné a v některých případech daný problém dokonce ještě prohloubilo. Je ale stejně zajímavé, že ho vždycky někdo navrhne a je mnohými podporován. Ve Spojených státech se za prohibice pilo více než když ji zrušili. Jako opatření proti alkoholismu ve společnosti se prohibice ukázala jako zcela neúčinná. Proč se tedy tato metoda uplatňuje i u jiných drog? Nutno podotknout, že alkohol není nějaká slabá droga. To, že je u nás povolený, budí dojem, že je neškodný. To samozřejmě není pravda. Závislost na alkoholu je šílená věc, která vede k destrukci lidské mysli a těla a ke smrti. Proto celkem pochybuji o tom, proč by měly být jiné drogy zakázané a alkohol a tabák ausgerechnet ne. Současná situace s marihuanou, heroinem a pervitinem je podobná jako s alkoholem za prohibice. Ty drogy jsou zakázané, ale kdo chce, si je stejně sežene, stejně tady jsou drogově závislí, stejně se sem drogy i přes zákaz dovážejí, stejně se tady marihuana pěstuje, stejně jsou tady mafie, které z toho mají dobrý byznys.

Úplně nejkřiklavějším příkladem je situace s marihuanou, u které mají Češi primát mezi evropskými národy, pokud jde o její kouření. Neznám téměř nikoho, kdo by trávu aspoň nezkusil. Kouří se běžně po hospodách, na večírcích, v parcích apod. Jinými slovy, marihuana je úplně běžně mezi mladými lidmi. A s tím, že jde o zakázanou drogu, jejíž přechovávání může být trestným činem, s tím si hlavu nikdo neláme. Jaký potom má ten zákaz smysl? Naše policie občas zachytí nějaký kontraband, nebo dopadne nějakou vietnamskou pěstírnu. Ale to je tak všechno, reálný vliv na užívání marihuany mezi Čechy tato činnost rozhodně nemá.

Zákaz drog možná vypadá dobře jako gesto politika před voliči, ale reálnou účinnost stejně nemá a problém s drogami neřeší. Navíc se objevily nové syntetické drogy, které celý problém ještě více prohlubují, protože se musí nejprve zakázat, aby se pak dali stíhat jejich výrobci a prodejci. Zákaz mi v tomto ohledu přijde jako úplná blbost a ignorace podstaty problému. Zákaz je v tomto případě něco jako když pštros strčí hlavu do písku v domění, že tím odvrátí hrozící nebezpečí v podobě řítící se hladové šelmy.

Za bolševika se zakazovala činnost různým hudebníkům a kapelám, které pak tvořily underground. Na obec jejich posluchačů to vliv moc nemělo a jejich faktickou činnost to nijak nezastavilo. Kdo chtěl hrát, hrál, bez ohledu na zákaz, i přesto, že kvůli tomu měl problémy. Po změně režimu, když tuhle buzeraci v hudbě přestali uplatňovat, se ale ukazuje, že publikum, které tuto hudbu poslouchalo se nijak dramaticky nezvětšilo, a že činnost těchto kapel zásadní vliv na společnost rozhodně nemá. K čemu tedy ten zákaz byl? Rozhodně neřešil to, co řešit měl, spíš naopak přitahoval pozornost.

Jinými slovy, prostý zákaz čehokoliv je neúčinným opatřením, které neřeší problém, ať už je jakýkoliv. Přesto se na zákaz pohlíží, jako kdyby tuto účinnost měl. Nevím, jestli je to dáno českou vypočítavostí nebo českým hlupáctvím, nejspíš kombinací obojího, jak už to u nás chodí.

Další podobnou kapitolou je problematika vlivu počítačových her na psychiku dětí. Samozřejmě, uznávám, počítačové hry by měly mít jisté věkové hranice, aby se předešlo nežádoucímu vlivu a pokud rodiče vychovávají své děti zodpovědně a dohlédnou na to, aby jejich děti nepropadly notorickému hráčství a nehrály hry nespadající do jejich věkové kategorie, nemusí mít z ničeho obavy.

Proto mě vždycky pobaví občasné vlny hysterie, kdy – nejčastěji v USA a v Německu dojde k nějakému masakru na střední škole nebo vražednému incidentu typu Breivik, i jiným menším násilnostem a při vyšetřování vyjde najevo že vrah, pachatel, rád hrál násilné počítačové hry. A už víte, kam mířím: vrah hrál násilné hry => násilí ve hrách je špatné => násilné hry by se měly zakázat.

Valná část lidí mé generace a mladších má ráda násilné počítačové hry! Vyrůstali jsme na nich, byla to běžná součást našeho života. Ve většině dobrých her je zdrojem vypravěcího napětí a příběhu samotného konflikt, a jeho součástí je nevyhnutelně násilí. Ať už jde o prostou střílečku nebo výpravnou fanazy ságu, toto pravidlo je dodrženo vždy, pokud má mít hra nějakou atmosféru a nemá být omezena na prosté skládání kostiček na sebe nebo koulení kuliček do děr nebo sbírání všech kamenů na poli – tedy vlastně ekvivalentem hracího automatu, na kterých mnoho lidí marní svoje peníze, prokazatelně tím sobě i ostatním ničí život, ale tyhle mašiny nikdo nezakáže a dál zůstávají součástí pivnic a heren.

Proč je násilí v počítačových hrách závadné a ve filmech a románech třeba ne? A nutno říci, že se zejména v poslední dekádě hry filmům značně přiblížily: mají rozsáhlé tvůrčí kolektivy, scénáristy, hudební skladatele, výtvarníky, výroba některých her je podobně drahá jako u hollywoodských filmů, jsou herní festivaly a konference s účastí v řádech desítek tisíc návštěvníků a rozsáhlé hráčské komunity. A teď: zakažte to, jenom to zkuste, jsem zvědavý jak pochodíte. Nejen u hráčů, ale také u vývojářských společností, které si v ničem nezadají s velkými filmovými či hudebními vydavatelstvími.

Skutečně, počítačové hry jsou globální fenomén, je to nové odvětví nejen zábavy, ale také umění. Už nejde o zábavu pár jedinců na okraji společnosti nebo inženýrů v oboru výpočetní techniky. Chtít zakázat násilí v počítačových hrách je podobná hloupost jako chtít zakázat násilí ve filmech, či v literatuře. No jenom si zkuste vyškrat všechno násilí třeba rovnou z nejstašího známého literárního díla – z Eposu o Gilgamešovi. Nezbude z něj téměř nic. Natočte Pána Prstenů bez násilí, nikdo na něj nepůjde. A co takhle přepsat klasické pohádky, aby neobsahovaly násilí? To bych potom rád věděl, co ten vlk s Karkulkou, babičkou a třenou bábovkou udělal, a co s ním pak udělal ten myslivec Chtít zakázat hry proto, že nějaký vrah shodou okolností byl také hráčem nějaké hry je aktem hlupáctví a ignorace skutečné příčiny problému.

Co takhle zakázat knihy? Hitler, strůjce holocaustu a největší války v dějinách také prokazatelně četl nějaké knihy. Kdyby se knihy zakázaly, nemusel se nic zlého dočíst, nemusel si na to utvářet názory a k žádné válce nemuselo dojít. Je to absurdní? Mně připadá stejně absurdní požadavek zákazu her.

Podobně absurdní byly i požadavky zákazu metalové hudby, které se také čas od času vyrojí při nějakém násilném incidentu. Zaplať pánbů, že Breivik nebyl metalista, jinak bychom zřejmě za metal seděli už všichni v base.

A pro vás, co pořád chcete něco zakazovat mám tuhle radu: přestaňte se chovat jako hlupáci a ignoranti a snažte se skutečně najít příčiny problémů. Objasněte, proč ten člověk vůbec ke drogám sahá. Co ho k tomu vede? Co vede kluka k tomu, aby vzal pistol a vystřílel svoji třídu na škole? Pochybuji o tom, že příčinou jsou násilné počítačové hry, drogy, metalová hudba nebo cokoliv jiného, protože tyhle incidenty se děly v každé době. Každá vesnice vždycky měla svého obecního blázna. Podle mého názoru je současná situace se závislostmi na drogách, hrách, filmech apod. hlavně a především znamením toho, že společnost nemá těm lidem co nabídnout. Když člověk vyleze ze školy, ze všech stran slyší akorát to, že s ním nikdo nepočítá, že se neuplatní, že tady pro něj nic není, že jeho problémy nikoho nezajímají atd. atd. proto vznikají všechny možné problémy s drogami, nacionalistickými a extremistickými aktivitami, násilím ve hrách a podobně. Společnost se ke svým vlastním lidem staví zády, přehlíží je, nemá jim co nabídnout a ani jim nic smysluplného nabídnout nechce. Nehovořím o rasách, imigrantech, chudých nebo bohatých, protože tento proces se týká všech, každého jednoho člověka. Závislosti a jejich růst jsou projevem vysoké míry odcizení a nedostatku empatie. Jsou také projevem toho, že se problémy prostě ignorují a zakazují, místo toho aby se řešily, že odškrtnutá kolonka někde na úřadě má větší váhu než podaná pomocná ruka. A potom se nelze divit, když někomu rupne v kouli a upije se k smrti. Nebo vezme pistoli a jde do školy střílet.