Romský problém

Romský problém, cikánská otázka, nazývejme to jak chceme. Vzhledem k nedávným událostem na severu Čech se opět vzrostl zájem o tento fenomén. Pokusím se předložit své názory k danému tématu.

To, že Romové kradou a dělají nám bílým chudákům všechno možné, je mezi lidem českým obecně známo a jistě se najde hodně hloubavých, kteří odněkud vytáhnou statistiky týkající se kriminality a podílu Romů na ní a podobné věci. A budou ukazovat na Cikány. A ukazovat a ukazovat a ukazovat a sem a tam podsouvat různá svá vyznání nenávisti vůči Cikánům a někteří sem tam navrhnou i nějaké to řešeníčko.

Jenomže ukazovat na jednu stranu problému by byla chyba. Zkresluje to pohled na věc. O cikánské nepřizpůsobivosti, kriminalitě, ničemnosti a jejich všeobecnému nadání ke zlu se dočtete všude kolem. prostě zadejte do googlu “Cikáni kradou” a vyjede vám pěkná řádka textů, některé okořeněné i nějakými genetickými úvahami podloženými hajlováním. Já v tomto zamyšlení zkusím poukázat ještě na to, o čem se na netu moc nepíše, a co se nebere do úvahy a přitom to MÁ na romský problém v naší zemi vliv.

1. Ghetta

V souvislosti s romským problémem se hovoří o zhruba čtyřech stech “problémových lokalitách” nebo též ghettech. Označení ghetto je možná nepřesné, ale rozhodně určité rysy hodné toho pojmu vykazuje. Jde o lokality většinou nějakým způsobem ohraničené, kde žije převážně romská populace. Příznačné rysy pro tato místa jsou chudoba, nepořádek, lichva (státem povolená i nelegální), vysoká zločinnost, a vysoké počty mládeže bez vzdělání, bez práce, bez perspektivy. Tato ghetta nevznikla sama od sebe, ani tak, že by si je Cikáni sami vystavěli a uzavřeli se do nich nám na truc. Tato ghetta vznikla především v zájmu byznysu, ze kterého mají zisk realitní firmy a komunální politici. Realitní firmy skupují od měst a obcí nemovitosti obývané neplatiči nájemného a s posvěcením politiků vystěhovávají jejich obyvatele do určených lokalit. Má to výhody pro obě strany: realitní firmy lacino nakoupí nemovitosti, které mohou rekonstruovat a potom draho prodávat či pronajímat a neplatící cikáni zmizí z očí slušným bílým lidem. Tak dochází k řízenému sestěhovávání Cikánů do ghett, do vybydlených baráků, do míst bez budoucnosti. Tratí na tom oni a ve výsledku i my všichni ostatní, protože tato ghetta se s rostoucím počtem sestěhovaných nepřizpůsobivých stávají hotovým semeništěm bídy a zločinu. Pro komunální politiky taková věc nemá význam. Hlavní pro ně je, že shrábnou provize a úplatky a že se podařilo vyhnat napřizpůsobivé Cikány někam, kde od nich bude na nějakou dobu pokoj. Na nějakou dobu. Politikové nepřemýšlejí nikdy šířeji, než v rámci svých volebních období, takže jim může být celkem putna, že ostravské Přednádraží, brněnský Cejl a jiné oblasti se v důsledku jejich “blahodárné činnosti pro město” stanou časovanými bombami a možnými ohnisky sociálních nepokojů, násilností a zločinu. Jsou to titíž politikové, které volíme na radnice. Všechno toto se děje s naším souhlasem. Protože jsme blbci, nechceme se s ničím mazat, lístek do urny, popř srát na to úplně a pak se divit a pak naříkat a nadávat že se stáváme oběťmi cikánského teroru. Ano, je to naše vlastní omezenost, blbost a ignoranství, které se nám vrací jako bumerang. K tomu se ještě vrátím.

2. Konzum

Vzdor všem snahám udělat z Cikánů náš přesný protiklad zůstává skutečností, že s námi sdílejí mnoho věcí, které jsou ovšem v jejich pojetí jakousi karikaturou těch našich. Zatímco bílí Čechové střední třídy sní o autech, barácích, dovolené v Thajsku, “rekonstrukci bydlení” (= vyházet všechen nábytek a zařízení z bytu a nakoupit místo něj nové) a berou si na všechny ty věci, které vesměs nepotřebují, úvěry, zadlužujou se, nejsou schopní je splácet a v řadě případů kvůli své vlastní pošetilosti končí v exekucích, Cikáni touží po značkovém oblečení, plazmových televizorech a mobilech, kvůli kterým se zadlužujou u nebankovních úvěrových společností – státem povolené lichvy, nebo přímo rovnou u lichvářů a dostávají se do dluhových spirál, elips, parabol, hyperbol a všelijakých jiných křivek, ze kterých není cesty ven. Nám bílým se to jeví jako naprosto nezodpovědné a pošetilé jednání, jenomže hey! Kdo to tady nemohl vydržet bez Audiny a musel ji mít, i když na ni neměl? Co ty zástupy těch různých lidí, co se klepou strachy každý večer než usnou, protože se může něco stát, oni nebudou moct splácet půjčky na svá vysněná auta a přijde exekutor? V tomto druhu konzumní pošetilosti zas tak odlišní nejsme, jenom ta cikánská verze vypadá tak nějak vulgárněji.

Kromě toho… nevím přesně jaká je teď obecně situace na základních a středních školách, ale jeden kamarád mi vypravoval o tom, jak chodil do třídy s několika zbohatlickými synky, kteří bili a šikanovali ostatní za to, že nemají značkové věci. Došlo to tak daleko, že uprosil svoji matku, aby mu koupila značkové tenisky, aby ho ti zmrdi nechali být. A vůbec, kolik školáků z chudších rodin tohle zažívá denně. Co ten kluk, co se mu za jeho laciné staré šaty a chudé rodiče posmívali, bili ho a s výsměchem mu házeli drobáky pod nohy tak dlouho, až nakonec spáchal sebevraždu? A šlo o slušné bílé české děti, ačkoliv mezi Cikány v někdejších zvláštních, dnes praktických školách se děje to samé neustále.

Jistě, hodně lidí nadává na to, že Cikáni pobírají dávky. Že si pořizujou děcka vlastně jenom kvůli tomu, aby nemuseli pracovat. Že cigana se čtyřma parchantama dostane od státu 20 litrů jenom tak, zatímco slušný bílý člověk musí dřít jako mezek aby se vůbec nějak protloukl. Jistě, v mnoha ohledech je to pravda. Jenomže když přihlédneme k tomu, že je ta cigana zadlužená u nějakého lichváře, že z těch peněz musí vyjít nejenom pokud jde o děcka, ale často ještě žije s několika dalšími příbuznými ze Slovenska, kteří tu nejsou nahlášení a nemají nárok na nic, tak se zas o  tolik líp než slušný bílý Čech mít nebude.

3. Úpadek tradičních hodnot

Další věc, co máme s Romy společnou. Naši nacionalisté si stěžují na rozklad a úpadek tradičních hodnot. Pokud se dá na něčem doložit, jsou to Romové. Ano, měli pověst zlodějů a nefachčenků prakticky od nepaměti. Ale měli tradiční úctu, věrost a zodpovědnost vůči své rodině, která měla daný řád, v jejimž čele stál otec jako živitel a hlava rodu. Dneska byste takovou cikánskou rodinu hledali jen marně. Život v ghettech, konzum, lichva a mrtvá budoucnost tradiční romskou rodinu zcela rozvrátil. Výsledkem jsou rodiče, kterým jejich děti serou na hlavy, všichni si navzájem lžou, bratři si vrážejí kudly do zad, v nejlepším případě jsou vůči sobě navzájem lhostejní.

Z romských děvčat vyrůstají ženy, které se neumí postarat o domácnost, neumí vařit, neumí ani nakoupit potraviny. Většina dětí neviděla své rodiče nikdy pracovat, neviděla svět mimo hranice města, nikdy se nikam nepodívali, pokud je nějací lidi z neziskovek nevzali někam na tábor.

Romština jako spisovný jazyk existuje spíš v knihách a slovnících a je předmětem studia lingvistů, protože jazyk, kterým hovoří Cikáni je podivnou směsí romských, českých a všelijakých nářečných slov. Výsledkem je,  že Cikáni neumí ani pořádně česky, ani pořádně romsky a když někdo nemůže pořádně mluvit a komunikovat, nemá ani moc šanci pořádně myslet.

Stejně je to i s tradičními romskými zvyky, svátky, duchovností. Jedná se o naprosto zoufalý stav, kdy se o Romech ani nedá hovořit jako o nějakém jednolitém etniku. Pro nás Čechy jsou jednolití prostě proto, že jsou černí, kradou a že je nenávidíme. Oni sebe vidí jinak. Obyčejní cikáni z ghett o sobě neuvažují jako o národu nebo jednom lidu. Pro ně se lidi dělí na “naše” a “cizí” podle toho jak vychází s kterými rodinami a podle toho co se komu zrovna hodí. U těchto lidí je nesmysl chtít, aby jednali jako národ nebo jako jeden lid, když oni sami sebe tímto způsobem vůbec nevnímají, popř. jen někteří z nich. A pak jsme tady my gádžové. Těžko říct, jak moc pohrdavé a výsměšné to označení je, ale udává jasnou informaci o tom, že gádžo není ani “náš”, ani “cizí”. Je to někdo kdo stojí zcela vně jejich světa. A v tom je to slovo pravdivé. My Češi stojíme a chceme stát vně jejich světa. Nechceme se mazat jejich problémy, nechceme si s nimi špinit ruce, nechceme se vůbec zabývat někým tak podřadným a obtížným jako je Cikán. Proto jsme pro ně gádžové.

4. Hloupost, ignoranství, neochota

Tři mocní činitelé hojně se vyskytující na obou stranách celého problému. Ze strany Čechů se projevují především tím, že odevzdávají hlasy politikům ve volbách a pak na to serou. Politikové tento problém “řeší” výše popsaným způsobem a voliči se diví, co se to děje, proč morgoši posekali mačetama lidi v baru. Neochota vidět do celého problému. Neochota se s věcmi mazat, radši všechno hodit na někoho jiného a jenom nadávat a naříkat. Neochota politiků podpořit neziskové organizace, neochota neziskových organizací pořádně a účinně pracovat, neochota Romů spolupracovat, a zájem byznysu těch bohatých povýšený nad zájem občanské společnosti. Tyto a stovky dalších neochot a zájmů, které jsou důvodem toho, proč romský problém pořád ještě existuje. Jedním takovým parádním zájmem na zachování romského problému je i zájem politické reprezentace, která ho považuje za výborný rozptylovač pozornosti a odvádění od podstatné věci. Spíš uvidíte morgoše jak vám krade peněženku, než náměstky ministrů, kteří kradou ze státní kasy vaše peníze vybrané na daních. A že těch peněz je.

Už nějaký ten rok mám chuť vzít svoje zálohy na daně a pojištění, jet rovnou do ghetta a dát to prvnímu Cikánovi, kterého uvidím, ať to prohraje na automatech. Jaký je totiž rozdíl v tom, když je dám jemu a tím, když je dostane nějaká nedovzdělaná žába na ministerstvu školství jako odměnu za to že zvládá dělat svoji práci, kterou má ve smlouvě?!?! Nebo když ty peníze dostane Klaus a já se za ně od něj dočtu, že málo dřu? Nebo když je dostane Hájek, co z opice vůbec nepochází? Nebo se z nich bude sanovat dluh ČSSD, kterou jsem nevolil? Jaký v tom je rozdíl? Pro mě žádný, tak jako tak ty prachy už neuvidím. Jako kdybych je spláchl do hajzlu.

5. Možná řešení

Z výše uvedeného vyplývá, že situace s Romy v sociálně vyloučených lokalitách dospěla do bodu, kdy žádné řešení už nebude dobré, takže se nabízí množina řešení různě špatných. Pár si jich uveďme.

Segregace – řešení dle mého názoru nejhorší, které nikam nevede a které se už v podstatě děje. Romové byli sestěhováni do sociálně vyloučených lokalit. Teď by příznivcům tohoto řešení jen stačilo těmto lokalitám přiřknout zvláštní status, zredukovat jejich počet na třetinu, oplotit je a nechat romský genofond, ať se “vytříbí”, jinými slovy, ať si tam shnijou. To je dost na nic, protože to bude mít za následek ještě větší kriminalitu a ještě větší nepokoje a realizace bude stát majlant.

Soustavná terénní sociální práce podporovaná politky – za současných podmínek dobrá na udržení stávajícího stavu, za předpokladu, že by se do toho vrazilo víc peněz, byla by ochota investorů zřídit pracovní místa, ochota všech ostatních se do toho zapojit, tak bychom za nějakých 20-30 let mohli mít po problému a už by nám ani nepřišlo divné, že dostáváme na dálnici pokutu za rychlou jízdu od cikánského policajta, či že odevzdáváme daňové přiznání na berňáku cikánské úřednici. Nutností při tomto řešení bude rozbití romské kultury, zbývajících tradic, životního stylu a jazyka. Je to nutná daň. Relativně humánní ale příliš idealistické řešení, než aby se realizovalo v plné podobě.

Volný průběh – řešení typicky české, ať se v těch problémových oblastech prostě vymlátí a vyhnijou a místní si s nima zjednají pořádek. Co se doma uvaří, to se doma sní. Od čeho máme nácky, aspoň se tam vyřádí. Bude to mít za následek hodně mrtvol, zvěrstev a zjištění, že nejsme zas tak slušní a bílí, jak by se zdálo.

Osobně si myslím, že řešení romského problému nejspíš bude kombinaci všech tří výše popsaných. Je to totiž typicky český způsob – dělat věci blbě, ušmudlaně, nepořádně a amatérsky a všechno vždycky dělá jedna parta.