Není X jako X

Minulý týden kauzalita způsobila celkem zajímavou věc, ale jednu z jejích příčin jsem už zaznamenal dlouho předtím.  Totiž, před více než rokem jsem pročítal Novočeskou skladbu (Grepl – Karlík), což je vysokoškolská učebnice syntaxe. Jedna její část byla věnovaná větným vzorcům, tedy předpokladu, že existuje konečná množina způsobů sestavení věty, o čemž svědčí už jen to, že věty dělíme na oznamovací, tázací, rozkazovací a přací – tedy jakési podmnožiny, svazky vzorců. Celkem zajímavé a pravděpodobné. No a tuhle v hospodě u piva jsme se s kamarády bavili o jedné slečně, kterou raději nebudu jmenovat, která iniciovala podivnou debatu tím, že pronesla větu “Není lízání jako lízání.” Kámoš Tom, když jsem tuto větu vzpomenul, celkem pohotově prohlásil, že to jenom tak plácla, že se tahle konstrukce dá použít na cokoliv, což ukázal na příkladech: “Není židle jako židle.” “Není stůl jako stůl.”  A skutečně,  máme tady konkrétní větný vzorec “Není x jako x.” kde pro x platí, že musí být substantivum v nominativu. Shodou okolností jde též o idiom s významem: jeden předmět není stejný jako jiný předmět téže třídy předmětů. A největší legrace na tom je, že v téhle realitě je tato věta,  ať už za x dosadíme cokoliv, pravdivá