Íránci stále “milují” islámskou revoluci
Na úvod jedno přirovnání: pan Novák žije se svojí ženou v rodinném domku. Má rád pevný řád a drakonické tresty. Proto svoji manželku a děti pod nejrůznějšími záminkami bije, nadává jim do kurev, ničí zařízení domácnosti. Jeho sousedi, zrovna když se chystá s pomocí kuchyňáku zjistit, jak vypadá takové krvacení manželčina předloktí, se rozhodnou, že se podívají, co se to v tom domě děje. Když se však pana Nováka jeden z nich zeptá, co má ten nářek, rány a křik znamenat, ten na něj zařve, ať se nevměšuje do vnitřních záležitostí jeho domácnosti a třískne dveřma. “Á, kde jsme to skončili?” řekne spíše sobě samému, vezme kuchyňák a jde na věc.
Vměšování se do vnitřních zálažitostí, tak nazývají autoritářské režimy snahu jiných států zastat se pronásledovaných. Není proto divu, že tuto frázičku vytasil i ten íránský režim na adresu Západních států a OSN. Naši nacisticky orientovaní spoluobčané spolu s extrémními pravičáky osočují náš režim z totalitního chování, z estébáckých praktik, z nesvobody. Sami zmiňují režimy v Rusku nebo Íránu jako ty správné, protože oba mají nacionální akcent, který se jim líbí a o obou vědí dostatečně málo na to, aby si je mohli idealizovat. V Íránu se volil prezident. Ahmadínežádova klika to trochu přepískla, když si sem tam přisypala do uren pár tisíc lístků navíc, aby si pojistila vítězství. Příliš mnoho donašečů, paramilitantních hovad, udavačů a jiných profituje ze současného režimu, než aby nechali zvítězit někoho, kdo by jim na jejich výhody sáhnul. Jestli tady toto nejsou zmanipulované volby, tak potom už nic. Ať žije islámská republika.
Tato skutečnost zvedla mezi občany vlnu odporu. Ne jako u nás, kde se sleze pár desítek nácků a spolu s Vandasem baví kolemjdoucí lidi rozličnými kecy, ale mnohatisícové demonstrace. Tady už se nedá hovořit o pár extremistech, co chtějí dělat bordel, ale o spontánním občanském vyjádření nesouhlasu s výsledky voleb. U nás těch pár extremistů policajti většinou pohlídají, ty největší blbce co dělaj bordel zgruchají a zatknou, v Íránu neváhali pár lidí zabít, mnoho dalších zranit, a vůbec postupovat tak, aby už si proti ničemu prostestovat netroufli. Držet hubu a krok. Ať žije islámská republika.
Pro Íránská média se to celé jakoby nestalo. Jediné záznamy toho všeho byly pořízeny pomocí mobilů a jinými amatérskými metodami. A u nás prý není svoboda tisku. Pokud tohle není čistá orwellovština, tak potom už nevím co. Možná ještě tomu může konkurovat snaha čínského režimu vymazat z povědomí svých občanů masakr na Náměstí Nebeského klidu. Čínský režim je také velmi autoritářský a nacionalistický, avšak říká si komunistický, což je důvodem toho, proč ho naši ultrapravičáci nedávají za vzor vedle Ruska a Íránu, ale jsou to pro ně židobolševici a ještě k tomu žluťáci. Ale co, nad myšlenkovými pochody těchto lidí nelze než mávnout rukou.
Co tedy dokázal íránský režim těmito volbami? Jednak to, že volby v islámské republice jsou trochu ošemetnou záležitostí, protože jeden z kandidátů může být zvolen více hlasy, než kolik je voličů a naopak jiní voliči třeba nejsou do volební místnosti vůbec vpuštěni. Trochu podivné nazírání na volební právo, že? Jednak také to, že i když tisícové davy vyjdou do ulic aby vyjádřily nesouhlas, íránský lid přesto miluje radikální islámskou revoluci á la Ahmadínežád. Jednak také to, že mrtví občané zabití při střetech s rozličnými milicemi nemají vliv na rozhodování svatých dohlížitelů stran anulace voleb. Zkrátka a dobře, íránský režim se odkopal. Je vidět, že “zářná pochodeň íránského lidu”, jak se o Ahmadínežádovi vyjádřili na stránkách Národního odporu, není tak milována íránským lidem, jak by se mohlo zdát, stejně jako celá islámská revoluce, která se chce udržet u koryta za jakoukoliv cenu, i za cenu brutálních represí a že důvodem toho, proč se tento režim ještě nezhroutil je ten, že jeho odpůrcům, byť jich není málo, nestojí za to vyvolat kvůli tomu občanskou válku, což by zřejmě byl v současnosti jediný nástroj nějaké změny (je ovšem diskutabilní, o jak velkou změnu by šlo).
více v souvislosti s Íránem např. zde:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=640783
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=640707
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=640629
12. červenec, 2009 na 5:11 pm
Vážený pane Řeko,
Váš blog se mi moc líbí. Nevadilo ba Vám, kdybych občas přebrala nějaký Váš zajímavý článek k sobě? Můžete mi napsat raději na mail. Děkuji a srdečně zdravím.
Věra Tydlitátová
31. červenec, 2009 na 7:49 pm
Jekyll a Hyde je literární příklad rozdvojené osobnosti, kdy hrdina žije dvojím životem pod různými jmény. Objevila se nová kvalita, když autentický hrdina zaujíblá blá blá kecy kecy kecy třesky plesky. Redakčně zkráceno pro vyjebanost.
3. srpen, 2009 na 12:09 dop.
Pozorovateli, je vidět, že se hodně nudíte, když se snažíte psát i tam, kde vás už jednou zabanovali. Zřejmě vám ani nejde o to něco sdělit ale prostě si zageglat s klávesnicí, možná že to je nějaká vaše onanie, kterou si děláte dobře a zažíváte hotové orgasmy když někdo jako já na ty vaše slogany reaguje, ale vy mně nezajímáte. Prostě, jak se vám dá říct, abyste si svoje rady a postřehy nechal pro sebe a neotravoval? Nechápete, že tady o tu vaši držku nikdo nestojí? Mně budete vyčítat nějaké bláboly a přitom sám připomínáte vyjebance, který leze všude, kde se dá, a pro všechny má div ne klíč k osvícení. Jak to, že vás ještě někdo neudělal ředitelem Země, když vy tak dobře víte jak se co má dělat, jak má co vypadat, kdo je dobrý a kdo zlý, a jistě byste nás všechny mávnutím kouzelného proutku spasil? Budu hádat: protože kdybyste s tímhle přístupem opustil internet, který skutečnost sám o sobě značně zkresluje, a šel fakt mezi lidi, velmi brzy byste skončil jako starý Magdon: “S rozbitou lebkou do příkopy pad.” Ale co kašlu na vás, jenom si stříkejte dál ty svoje ejakuláty, já si zase budu stříkat ty svoje a ty vaše tady budu mazat. Takže další příležitost tady dostanete zase za půl roku. Do té doby si hoňte péro na fašmédiích. Hodně zdaru.
30. srpen, 2009 na 10:55 dop.
AM//Nov 28, 2008 at 11:58
Pozorovateli, udělejte lidstvu tu laskavost, že zůstanete opravdu jen pozorovatelem a zdržíte se těch svých výlevů. Dřív mi to přišlo zábavné, ale i ten Váš komediální potenciál se už vyčerpal. Co takhle si místo euPortálu prostudovat něco jiného? Nebo čtete zásadně jen to, v čem si potvrdíte svoje domněnky?
17. září, 2009 na 12:41 pm
Františku, kdybyste mlčel byl byste filozofem. Náš ředitel na obchodní akademii to zjednodušil, když řekl:
Když je někdo blbej, má držet hubu, aby to na něm nebylo poznat…
odpověď: promluvil völkischer beobachter, alias národní pozorovatel. něco vám povím: kdybyste mlčel, byl byste filozofem. vždyť vám to váš ředitel na obchodní akademii tak zjednodušil, když řekl: Když je někdo blbej, má držet hubu, aby to na něm nebylo poznat…
zřejmě jste to slýchával na svou adresu často, že si to tak pamatujete. jste srandovní, jen tak dál. ještě něco pěkného sem napíšete? nějakou ineligentní urážku nebo citátem nějakého myslitele podloženou jízlivou výsměšnou větičku? ale bacha, hlavně nic o sobě, aby nevyšlo najevo že jste podobný génius jako JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr Henryk Lahola nebo třeba ing. Ivo Benda, což beztak jste, jinak se totiž vaše chování na netu vysvětlit moc nedá. ale nu což, i takové lidi naše společnost potřebuje, aby viděli jak vyjebaný život může být.
20. září, 2009 na 4:47 pm
Podobný typ lidí je zkoumán i vědecky: Ve starší odborné literatuře jsou označováni jako obzvláštníci, novější autoři používají termínu mašíblové (MAgoři, ŠÍlenci,BLbové) ale vžitý je i název pošukové. Grafomanie je jednou z psychiatrických diagnóz a postižení jedinci se vyznačují neodvratitelným nutkáním poučovat své méně osvícené soukmenovce; pak mluvíme o obsesi. Prognóza uzdravení je nejistá. Ve starém Římě se léčilo dosud občas používanou terapií “Hoďte na toho blázna síť!” Banování je neúčinné.
20. září, 2009 na 6:36 pm
Martin: to sám vidím. chovám bláhovou nadějí, že sesumírováním všech keců tohoto mašíbla na altermedii a předhozením jich k přečtení zde pěkně pohromadě si třeba uvědomí, že tady už víc žvanit nemusí, že tento roh už je jím ochcán dostatečně, uvidíme, co to udělá.