Není X jako X

Minulý týden kauzalita způsobila celkem zajímavou věc, ale jednu z jejích příčin jsem už zaznamenal dlouho předtím.  Totiž, před více než rokem jsem pročítal Novočeskou skladbu (Grepl – Karlík), což je vysokoškolská učebnice syntaxe. Jedna její část byla věnovaná větným vzorcům, tedy předpokladu, že existuje konečná množina způsobů sestavení věty, o čemž svědčí už jen to, že věty dělíme na oznamovací, tázací, rozkazovací a přací – tedy jakési podmnožiny, svazky vzorců. Celkem zajímavé a pravděpodobné. No a tuhle v hospodě u piva jsme se s kamarády bavili o jedné slečně, kterou raději nebudu jmenovat, která iniciovala podivnou debatu tím, že pronesla větu “Není lízání jako lízání.” Kámoš Tom, když jsem tuto větu vzpomenul, celkem pohotově prohlásil, že to jenom tak plácla, že se tahle konstrukce dá použít na cokoliv, což ukázal na příkladech: “Není židle jako židle.” “Není stůl jako stůl.”  A skutečně,  máme tady konkrétní větný vzorec “Není x jako x.” kde pro x platí, že musí být substantivum v nominativu. Shodou okolností jde též o idiom s významem: jeden předmět není stejný jako jiný předmět téže třídy předmětů. A největší legrace na tom je, že v téhle realitě je tato věta,  ať už za x dosadíme cokoliv, pravdivá

Íránci stále “milují” islámskou revoluci

Na úvod jedno přirovnání: pan Novák žije se svojí ženou v rodinném domku. Má rád pevný řád a drakonické tresty. Proto svoji manželku a děti pod nejrůznějšími záminkami bije, nadává jim do kurev, ničí zařízení domácnosti. Jeho sousedi, zrovna když se chystá s pomocí kuchyňáku zjistit, jak vypadá takové krvacení manželčina předloktí, se rozhodnou, že se podívají, co se to v tom domě děje. Když se však pana Nováka jeden z nich zeptá, co má ten nářek, rány a křik znamenat, ten na něj zařve, ať se nevměšuje do vnitřních záležitostí jeho domácnosti a třískne dveřma. “Á, kde jsme to skončili?” řekne spíše sobě samému, vezme kuchyňák a jde na věc.

(ne)dotknutelná pravopisná norma

Mezi českým lidem panuje jakási, dosti mylná představa, že jazykověda má jediný úkol, a sice ten, že zkoumá to, jak se správně píše, a střeží pravopis jako oko v hlavě. To je představa na hony pravdě vzdálená. Když někdo navrhne pravopisnou reformu, většina národa bude do krve bránit ten stávající, přestože je tam děsná fůra zbytečností a každý z nás s tím má občas problémy, žejo, nevíme, kam vrtnout čárku, s jakým y/i a s/z se něco píše…