1. Obecně o Jinosvětě

Myšlenka vytvořit samostatný fikční svět a zasadit do něj většinu své tvorby mě napadla vlatně ani ne před rokem. Od té doby se mi materiály pojednávající o tomto prostředí již dosti rozrostly, což je dobře, protože sem mohu vložit hned několik hotových věcí a čtenář si tak může udělat aspoň zhruba představu o tom, co to Jinosvět je.

V dalších článcích, které do této kategorie hodlám vřadit, se pokusím popsat alespoň v hrubých obrysech zeměpis, dějiny určitých oblastí, vývoj jazyků a samozřejmě příběhy různých jeho obyvatel. Kdo by si myslel, že se jedná o nějakou Tolikenovskou fantasy, bude asi zklamán. Nejsou zde meče, králové, elfové ani trpaslíci a magie v tom magickém slova smyslu také ne. Jinosvět si lze představovat jako alternativní skutečnost k té naší. Planeta, na které je život, příroda a několik miliard lidí, žijících v různých státních útvarech.

Nejmodernější státy jsou podobné těm současným evropským – národní státy se pozvolna mění ve státy občanské, které mají tendenci se sjednocovat. Jejich bohatství a vyspělost přitahuje imigraci z chudších částí Jinosvěta, což vyvolává celou řadu problémů, jako extremismus atd. Velice silnou úlohu po celém Jinosvětě hraje monoteistické náboženství, známé pod názvem Jarchanas (více v některém z dalších článků), šířené jediným, početně ne příliš velkým národem po celém světa po mnoho set let. Protože se na planetě nacházejí pouze dva velké kontinenty, z nichž jeden byl osídlen poměrně nedávno, zatímco na druhém žijí lidé už od doby svého vzniku, velice silně je vnímána představa Starého a Nového světa, kdy hodně lidí ze Starého světa chce svým příchodem do Nového světa vyřešit svoje problémy, ať už jsou jakéhokoliv druhu.

Zvláštností Jinosvěta je skutečnost, že obyvatelé jinosvěta v podsatě, pomineme-li určité zvláštní případy, náleží k jedné rase, tedy nenalezneme zde lidi nějak biologicky významně odlišné. Lidé se tedy identifikují především se svým mateřským jazykem a kulturou, která formuje jejich národ. Zatímco ve Starém světě je národní cítění lidí vesměs výrazné, v tom Novém převládá občanský princip nad národním, takže když v určitém státě Nového světa získá občanství člověk hovořící zcela odlišným jazykem než většina obyvatel, není to pro nikoho problém, zatímco ve Starém světě je takový člověk značně znevýhodněn a v mnoha státech má povinnost znát úřední jazyk daného státu.

Tolik tedy k obecným věcem Jinosvěta a jeho obyvatel. V dalších článcích se budu zabývat jednotlivými oblastmi Jinosvěta podrobněji.