Politicky nekorektní článek

Dnes slavím výročí Husova upálení. Když tedy dneska slavím výročí smrti Mistra JANA HUSA, rozhodl jsem se celou tu slávu odlehčit trochou politicky nekorektního humoru. Před lety vyšel na altermediích článek s názvem Jan Hus – kněz a vlastenec. Na můj vkus příliš politicky korektní, proto vám zde nabízím jeho převyprávěnou a věřím že o dost zábavnější verzi.

Není X jako X

Minulý týden kauzalita způsobila celkem zajímavou věc, ale jednu z jejích příčin jsem už zaznamenal dlouho předtím.  Totiž, před více než rokem jsem pročítal Novočeskou skladbu (Grepl – Karlík), což je vysokoškolská učebnice syntaxe. Jedna její část byla věnovaná větným vzorcům, tedy předpokladu, že existuje konečná množina způsobů sestavení věty, o čemž svědčí už jen to, že věty dělíme na oznamovací, tázací, rozkazovací a přací – tedy jakési podmnožiny, svazky vzorců. Celkem zajímavé a pravděpodobné. No a tuhle v hospodě u piva jsme se s kamarády bavili o jedné slečně, kterou raději nebudu jmenovat, která iniciovala podivnou debatu tím, že pronesla větu “Není lízání jako lízání.” Kámoš Tom, když jsem tuto větu vzpomenul, celkem pohotově prohlásil, že to jenom tak plácla, že se tahle konstrukce dá použít na cokoliv, což ukázal na příkladech: “Není židle jako židle.” “Není stůl jako stůl.”  A skutečně,  máme tady konkrétní větný vzorec “Není x jako x.” kde pro x platí, že musí být substantivum v nominativu. Shodou okolností jde též o idiom s významem: jeden předmět není stejný jako jiný předmět téže třídy předmětů. A největší legrace na tom je, že v téhle realitě je tato věta,  ať už za x dosadíme cokoliv, pravdivá

Íránci stále “milují” islámskou revoluci

Na úvod jedno přirovnání: pan Novák žije se svojí ženou v rodinném domku. Má rád pevný řád a drakonické tresty. Proto svoji manželku a děti pod nejrůznějšími záminkami bije, nadává jim do kurev, ničí zařízení domácnosti. Jeho sousedi, zrovna když se chystá s pomocí kuchyňáku zjistit, jak vypadá takové krvacení manželčina předloktí, se rozhodnou, že se podívají, co se to v tom domě děje. Když se však pana Nováka jeden z nich zeptá, co má ten nářek, rány a křik znamenat, ten na něj zařve, ať se nevměšuje do vnitřních záležitostí jeho domácnosti a třískne dveřma. “Á, kde jsme to skončili?” řekne spíše sobě samému, vezme kuchyňák a jde na věc.

(ne)dotknutelná pravopisná norma

Mezi českým lidem panuje jakási, dosti mylná představa, že jazykověda má jediný úkol, a sice ten, že zkoumá to, jak se správně píše, a střeží pravopis jako oko v hlavě. To je představa na hony pravdě vzdálená. Když někdo navrhne pravopisnou reformu, většina národa bude do krve bránit ten stávající, přestože je tam děsná fůra zbytečností a každý z nás s tím má občas problémy, žejo, nevíme, kam vrtnout čárku, s jakým y/i a s/z se něco píše…

Otroci krve, kapitola I.

Rozhodl jsem se, že zde uveřejním novelu Otroci krve. Bude se tak dít na pokračování po jednotlivých kapitolách. Tohle je první z nich.

Žena a hřích?

Když jsem si zhruba před týdnem už po několikáté pouštěl film Kladivo na čarodějnice, velmi dobře už jsem znal úvodní slova:  “Skrze ženu přišel na svět hřích. Žena je hřích. Lůno ženy je brána do pekla.” Tento výrok je celkem pěkným kondenzátem středověkého nazírání na ženu z perspektivy katolického duchovenstva. A je to celkem pochopitelné, když kluk i dnes vlítne na kněžskou dráhu, celibát si brzy začne vybírat svoji daň, protože přírodě se v určitých věcech nedá poručit. Vědomí muže, že nebude moci rozšiřovat svůj genetický kód zatímco jiní ano, jej naplňuje celkem přirozeně frustrací, se kterou se musí vypořádat. To lze v podstatě dvěma způsoby: buďto tím smírčím, vpravdě křesťanským, kdy se kněz snaží prostřednictvím rozjímání a meditace nahromaděnou hrubou energii v 1. čakře dostat do čaker vyšších, a může ji tak zužitkovat k velmi prospěšné činnosti, jako např. Tomáš Halík, jehož činnost je v mnoha ohledech příkladná, nebo jde o nějakou formu úniku – ať už se jedná o zálibu v enormí konzumaci jídla (všichni jistě známe ty obtloustlé kněze a mnichy z různých filmů, obrazů…), sebepoškozování – flagelantství, kdy se muž bičuje, kdykoliv pomyslí na ženu, nebo vnímání svého duchovního statutu jako něčeho vznešeného a vyššího, než jací jsou běžní lidé. Všechny tyto formy úniku pak provází v různé míře nevraživost či nenávist k ženám.

Těžké bombastično alias Nightwish

Nightwish

Švédsko je v pohodě. In Flames, Opeth, Dark Tranquility… proč ne. Civilní, zběsilé, rozvláčné, vyřvané, ale celkem lidské. V Norsku zase Dimmu Borgir rozvíjejí svoji představu o milosrdném a dobrotivém Ďáblu, který jednou stejně porazí zlého a špatného křesťanského Boha. Ideově trochu pohlupavé, ale muzika je to celkem dobrá. Ale ve Finsku je problém. Nevím jestli je to tím, že – jak sami Finové říkají – ve Finsku nic není a pro turistu neexistuje důvod tam jezdit, nebo jestli jsou Finové od přírody národem hudebních magorů s vytříbeným citem pro kýč, ale každopádně to, co v poslední době předvádí Children of Bodom a hlavně Nightwish, je vážně trochu přehnané. Soudím tak podle jejich posledních desek Blooddrunk (CoB) a Dark Passion Play (Nightwish).

Má exorcismus smysl?

Do vlaku si na čtení občas vezmu leccos. Zpravidla však Pevnost, Respekt nebo nějaké noviny, ridčeji taky Spark. Ovšem když jsem v trafice na nádraží uviděl titulní stranu časopisu Epocha s mnichem zahaleným v kápi a s růžencem v rukou a nějakými nápisy stran exorcismu, neodolal jsem a časopis jsem si koupil. Aspoň bude sranda, když už nic, pomyslel jsem si a jak se vlak rozjel k Brnu, obrátil jsem bezváhání na hlavní téma čísla a začal jsem číst.

Bible v mp3

Třetího dne, když minula Neděle Vzkříšení, se Franciscus Řeka, jehož jméno znamená osočovaný z rádobyprotestantismu, coural internetem a natrefil na celou Bibli, poklad nad poklady, ke stažení v mp3 z rapidsharu. Ihned ji stáhl a vyslechl. A třebaže byla dosti zestručnělá, pořád mu přišla jako velmi dobrý materiál  pro ty, kdož o Bibli a její látce neví zhola nic a chtějí se o ní něco dozvědět méně bolestivou cestou než čtením obtížně pochopitelného biblického textu. Dalším pozitivem bylo, že ji namluvili známí herci, například Radovan Lukavský nebo Marek Eben. Bez dalších zbytečných řečí na ni hodil tento odkaz:

http://rapidshare.com/files/187614364/bible48.rar

Laco Meliško, aneb soužití různých etnik je děsná sranda

Pana Meliška alias Krále Šumavy není třeba představovat. Stačí zadat jeho jméno do googlu nebo na youtube a informací máte víc než dost. Tato postava je opředena tolika legendami, že může směle konkurovat “skutečným” celebritám (i když, co vlastně znamená slovo celebrita, je sporné). Tento alkoholik, který sdílí sídlištní byt v Prievidze na Slovensku s ženou romského původu a jejich přiblblým synem, nahráván pravděpodobně s některým ze sousedů, svým opileckým blábolením a nadáváním proslul po celém slovenském a taky českém netu.